Reklama
 
Blog | Jana Kadeřábková

A psát o tom pořád dál

Ve čtvrtek vyšel v Lidových novinách zajímavý „článek “ s názvem „Vylízat všechno! Lízej, ty dobytku!“. Proč píšu slovo článek v uvozovkách? Šlo o text disidenta Jiřího Wolfa – popisoval svoje zážitky z vězení v Minkovicích. Nebylo to pěkné čtení. Ale je zatraceně dobře, že to vyšlo.

Člověka nepřekvapí, že je to pravda. Že se v komunistickém vězení „nepohodlným“ a „rozvracečům“ dělo něco tak nechutného a lidskost drancujícího. Při čtení jsem pomalu čekala, kdy si některý z dozorců sehraje „scénku“ podobnou „pavoukovi na obličeji“ v Orwellově 1984.

Vlastně mám pocit, že člověka dokonce ani moc nepřekvapí to, že jeden z někdejších dozorců v minkovickém vězení (ten druhý, který „při osobních prohlídkách vášnivě ohmatává zadnice a genitálie mužů“) je současný poslanec za KSČM Josef Vondruška. Při žití v našem lehce zatuchlém českém rybníčku už jsme zkrátka přivykli lecčemu. Ale to prostě není v pořádku.

Je dobře, že se o věcech jako jsou komunistické lágry píše. Musí se to zkrátka připomínat znovu a znovu. Kdybych nebyla mírné povahy (a chtěla se chovat podobně jako ti, které teď kritizuju), nařídila bych povinné sledování dokumentů s komunistickými procesy a články o zvěrstvech, které tady za čtyřicet let komunistická strana napáchala. A to nejen na zemi a ekonomice, ale hlavně v myslích lidí a jejich charakterech. Proč by jim to všechno mělo jen tak projít, zařadit se do místní tradice „vyšumění“? Mají dnes „já nevím kolik“ křesel v poslanecké sněmovně (stránky www.psp.cz právě nefungují, tak nemohu zjistit přesný počet), bez toho, aby se reformovali. (Ovšem samozřejmě – žijeme v parlamentní demokracii, takže když si je lidé zvolili, také je v tom parlamentu také mají…).

Lidem tady bude ještě dlouho trvat, než se naučí starat o sebe i o druhé, než se naučí nebát se zodpovědnosti a vlastních rozhodnutí, než vznikne normální občanská společnost. Všechno už se děje, ale pomalu a těžce. Tak proč by to, co tady komunisté prováděli (i když velká část „šedé masy“ samozřejmě nebyla jen nebohou obětí), mělo zase jen tak vyšumět? Už se to všechno stalo a změnit se to tedy, bohužel, nedá. Ale psát a mluvit o tom můžeme. Měli bychom.

Reklama